delfíni

Jakub Ševčík

Aleš Dvořák

Viktor Bošina

Martina Březinová

David Valla

Tomáš Paul

Jan Vlášek

Martin Hodač

Petr Barot

Iva Vlášková Buršíková Karolína

Oleksander Popok

Lukáš Majtner

Talašová Ivana

Modřín opadavý

Borovice lesní

Trnovník akát

Jeřáb obecný

Smrk ztepilý

Bříza bělokorá

Máme prázdniny

Prázdniny jsou fajn. Odpočíváme. Relaxujeme. 

Mnozí z nás však stejně občas (nebo hodně často) přisednou k počítači. Hrajeme si. Ale taky brouzdáme po internetu. Dobrá, i to je součást odpočinkových aktivit (pokud to tedy nezabere celý den :-)



Třeba byste si někdy chtěli vypovídat - popsat, co právě děláte, co zajímavého jste dělali nebo dělat budete. A tady je právě to správné místo!



Napište pár řádků, mložte odpovídající fotografii... přiložte zajímavý link na internetovou stránku... Téměř vše je dovoleno, takže do toho! I o prázdninách spolu můžeme komunikovat!

Práce s textem - shrnutí

Milí žáčci,

pokusili jsme se společně naučit mnoho dovedností, které souvisí s prací na počítači a textem. Zamyslete se nad tím, co jste zvládli bez problémů a kde máte naopak rezervy:

1. vytvořili jsme si účet Google Docs, abychom ke svým textům mohli odkudkoli;

2. objevili jsme základní tlačítka na panelu k psaní textů - velikost textu, styl textu, barva textu a barva pozadí;

3. dokážeme použít i základní úpravy textu - písmo podtržené, tučné a kurzívu;

4. ukázali jsme si, jak zarovnat celý text do bloku;

5. vložili jsme několik hypertextových odkazů - přitom jsme si ukázali nejjednodušší postup vyhledávání na internetu (pomocí vyhledávače Google);

6. umíme kopírovat a vkládat (text, adresu stránek apod.);

7. dokážeme vyhledat vhodný obrázek na internetu, uložit ho do svého počítače (nejlépe na plochu) a pak ho vložit do textu;

8. zvládneme publikovat text na "našem blogu" a pak si ho odkudkoli prohlédnout nebo ukázat rodičům a přátelům.

Není to úžasné, pokud jsme všechno tohle zvládli za půl roku?


Bohužel někteří nezvládli tu část s publikací a já tak nemohu zhodnotit jejich půlroční práci. Jsou to: Aleš D., Anna K., Michal P. a Ondra Š.

Denisa - práce s textem II.

TSUNAMI ODPADKŮ - článek z časopisu Koktejl, listopad 2007 (zkráceno)

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

TSUNAMI ODPADKŮ

Text a foto František Petrák

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

PLASTOVÁ POHROMA

Asi nejhorší součástí odpadu jsou plasty. Syntetické ropné polymery s dlouhými a pevnými chemickými řetězci příroda neumí rozložit. Bakterie si na nich vylámou zuby – igelitový pytlík podle vědců beze změny přežije asi 500 let, PET láhev se rozpadne až za tisíc let.

Igelitových a mikrotenových tašek a sáčků se na celém světě každoročně vyrobí 900 miliard – 150 kusů na každého člověka na zemi. Rozvojové země jsou jimi doslova zaplaveny. Dáte si v Číně rýži s masem? Pouliční prodavač vám oběd nasype do pytlíku. Dostali jste v Laosu žízeň? Limonádu vám ze skleněné láhve přelijí do sáčku s ledem a přidají plastové brčko. V ulicích přitom chybějí nejen koše, ale i jakýkoli organizovaný systém likvidace odpadu.

Jakmile zafouká vítr, zvednou se ze země vířící sloupy igelitu. Odhozené tašky a sáčky za monzunových dešťů ucpávají kanály a stoky, což způsobuje katastrofální záplavy. Největší nebezpečí ale igelit představuje pro mořské živočichy. Vznáší se ve vodě, takže delfínům a želvám připomíná jejich oblíbenou lahůdku – medúzy. Ucpe jim střeva nebo je pomalu otráví. Podle studie Green­peace tak každoročně zahyne víc než milion mořských živočichů. Holandský biolog Jan van Franeker zkoumal obsahy žaludků uhynulých buřňáků ledních z osmi zemí kolem Severního moře. V 95 % z nich našel zbytky igelitu, a to až o hmotnosti 20 gramů, což při přepočtu na lidský žaludek odpovídá dvěma kilogramům. V žaludku jednoho mrtvého plejtváka obrovského bylo objeveno 800 kilogramů igelitu.

Co se dá s plastovou pohromou dělat? Slibným řešením se zdají být tzv. biodegradabilní plasty, které se po určité době rozloží samy. Místo z ropy se vyrábějí z chemicky modifikovaného škrobu, celulózy, kolagenu a dalších přírodních látek. Další možností je přidat k ropným plastům látku, která urychlí jejich rozklad tím, že po určité době „rozpojí“ dlouhé řetězce uhlíkových polymerů. Zbytek už bez problémů „sežerou“ půdní živočichové a bakterie. Takový biodegradabilní polyetylen už vědci umějí přesně „načasovat“, aby se podle potřeby rozpadl do několika měsíců až let. Problém je ale v tom, že je mnohem dražší než klasický igelit.

JSOU PROSTĚ VŠUDE!

Jak jsme na tom v Evropě?Unie ročně vyprodukuje 1,3 miliardy tun odpadků. 49 % putuje na skládky, 18 % se spaluje a jen 27 % je recyklováno. Odpad třídí 69 % Čechů. Každý z nás ročně „vyrobí“ 250 kilogramů odpadu, z něhož asi 13 % tvoří plasty. Za celý život jich tak vyhodíme asi 2300 kilogramů. To jsou oficiální čísla. Co se ale ve skutečnosti stane s odpadem, který pracně třídíme a nosíme do barevných kontejnerů a sběrných dvorů?

Máte flísovou bundu? Pak vás v zimě hřeje asi 50 vyhozených PET láhví. „Dutá vlákna“ z recyklovaného PETu se používají i k výrobě spacáků.

UTOPÍME SE VE VLASTNÍM SVINSTVU?

Odborníci varují, že v roce 2020 bude jen samotná Čína

produkovat každý rok stejné množství odpadu, jaké v roce 1997 vytvořil celý svět… Bojíte se, že tak časem všichni dopadneme stejně jako v Karáčí? Že se prostě utopíme v tom, co každé ráno vynášíme do popelnice?

Listopad 2007

Upravit tuto stránku (máte oprávnění)

Upravit tuto stránku (máte-li oprávnění) | Nahlásit spam

Dokumenty Google – práce s textem, prezentace a tabulky na webu

Karolína - práce s textem II.

TSUNAMI ODPADKŮ - článek z časopisu Koktejl, listopad 2007 (zkráceno)

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

TSUNAMI ODPADKŮ

Text a foto František Petrák

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

PLASTOVÁ POHROMA

Asi nejhorší součástí odpadu jsou plasty. Syntetické ropné polymery s dlouhými a pevnými chemickými řetězci příroda neumí rozložit. Bakterie si na nich vylámou zuby – igelitový pytlík podle vědců beze změny přežije asi 500 let, PET láhev se rozpadne až za tisíc let.

Igelitových a mikrotenových tašek a sáčků se na celém světě každoročně vyrobí 900 miliard – 150 kusů na každého člověka na zemi. Rozvojové země jsou jimi doslova zaplaveny. Dáte si v Číně rýži s masem? Pouliční prodavač vám oběd nasype do pytlíku. Dostali jste v Laosu žízeň? Limonádu vám ze skleněné láhve přelijí do sáčku s ledem a přidají plastové brčko. V ulicích přitom chybějí nejen koše, ale i jakýkoli organizovaný systém likvidace odpadu.

Jakmile zafouká vítr, zvednou se ze země vířící sloupy igelitu. Odhozené tašky a sáčky za monzunových dešťů ucpávají kanály a stoky, což způsobuje katastrofální záplavy. Největší nebezpečí ale igelit představuje pro mořské živočichy. Vznáší se ve vodě, takže delfínům a želvám připomíná jejich oblíbenou lahůdku – medúzy. Ucpe jim střeva nebo je pomalu otráví. Podle studie Green­peace tak každoročně zahyne víc než milion mořských živočichů. Holandský biolog Jan van Franeker zkoumal obsahy žaludků uhynulých buřňáků ledních z osmi zemí kolem Severního moře. V 95 % z nich našel zbytky igelitu, a to až o hmotnosti 20 gramů, což při přepočtu na lidský žaludek odpovídá dvěma kilogramům. V žaludku jednoho mrtvého plejtváka obrovského bylo objeveno 800 kilogramů igelitu.

Co se dá s plastovou pohromou dělat? Slibným řešením se zdají být tzv. biodegradabilní plasty, které se po určité době rozloží samy. Místo z ropy se vyrábějí z chemicky modifikovaného škrobu, celulózy, kolagenu a dalších přírodních látek. Další možností je přidat k ropným plastům látku, která urychlí jejich rozklad tím, že po určité době „rozpojí“ dlouhé řetězce uhlíkových polymerů. Zbytek už bez problémů „sežerou“ půdní živočichové a bakterie. Takový biodegradabilní polyetylen už vědci umějí přesně „načasovat“, aby se podle potřeby rozpadl do několika měsíců až let. Problém je ale v tom, že je mnohem dražší než klasický igelit.

JSOU PROSTĚ VŠUDE!

Jak jsme na tom v Evropě? Unie ročně vyprodukuje 1,3 miliardy tun odpadků. 49 % putuje na skládky, 18 % se spaluje a jen 27 % je recyklováno. Odpad třídí 69 % Čechů. Každý z nás ročně „vyrobí“ 250 kilogramů odpadu, z něhož asi 13 % tvoří plasty. Za celý život jich tak vyhodíme asi 2300 kilogramů. To jsou oficiální čísla. Co se ale ve skutečnosti stane s odpadem, který pracně třídíme a nosíme do barevných kontejnerů a sběrných dvorů?

Máte flísovou bundu? Pak vás v zimě hřeje asi 50 vyhozených PET láhví. „Dutá vlákna“ z recyklovaného PETu se používají i k výrobě spacáků.

UTOPÍME SE VE VLASTNÍM SVINSTVU?

Odborníci varují, že v roce 2020 bude jen samotná Čína

produkovat každý rok stejné množství odpadu, jaké v roce 1997 vytvořil celý svět…

Bojíte se, že tak časem všichni dopadneme stejně jako v Karáčí? Že se prostě utopíme v tom, co každé ráno vynášíme do popelnice?

Listopad 2007

Upravit tuto stránku (máte oprávnění)

Upravit tuto stránku (máte-li oprávnění) | Nahlásit spam

Dokumenty Google – práce s textem, prezentace a tabulky na webu

Oleksandr - práce s textem II.

TSUNAMI ODPADKŮ - článek z časopisu Koktejl, listopad 2007 (zkráceno)

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

TSUNAMI ODPADKŮ

Text a foto František Petrák

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

PLASTOVÁ POHROMA

Asi nejhorší součástí odpadu jsou plasty. Syntetické ropné polymery s dlouhými a pevnými chemickými řetězci příroda neumí rozložit. Bakterie si na nich vylámou zuby – igelitový pytlík podle vědců beze změny přežije asi 500 let, PET láhev se rozpadne až za tisíc let.

Igelitových a mikrotenových tašek a sáčků se na celém světě každoročně vyrobí 900 miliard – 150 kusů na každého člověka na zemi. Rozvojové země jsou jimi doslova zaplaveny. Dáte si v Číně rýži s masem? Pouliční prodavač vám oběd nasype do pytlíku. Dostali jste v Laosu žízeň? Limonádu vám ze skleněné láhve přelijí do sáčku s ledem a přidají plastové brčko. V ulicích přitom chybějí nejen koše, ale i jakýkoli organizovaný systém likvidace odpadu.

Jakmile zafouká vítr, zvednou se ze země vířící sloupy igelitu. Odhozené tašky a sáčky za monzunových dešťů ucpávají kanály a stoky, což způsobuje katastrofální záplavy. Největší nebezpečí ale igelit představuje pro mořské živočichy. Vznáší se ve vodě, takže delfínům a želvám připomíná jejich oblíbenou lahůdku – medúzy. Ucpe jim střeva nebo je pomalu otráví. Podle studie Green­peace tak každoročně zahyne víc než milion mořských živočichů. Holandský biolog Jan van Franeker zkoumal obsahy žaludků uhynulých buřňáků ledních z osmi zemí kolem Severního moře. V 95 % z nich našel zbytky igelitu, a to až o hmotnosti 20 gramů, což při přepočtu na lidský žaludek odpovídá dvěma kilogramům. V žaludku jednoho mrtvého plejtváka obrovského bylo objeveno 800 kilogramů igelitu.

Co se dá s plastovou pohromou dělat? Slibným řešením se zdají být tzv. biodegradabilní plasty, které se po určité době rozloží samy. Místo z ropy se vyrábějí z chemicky modifikovaného škrobu, celulózy, kolagenu a dalších přírodních látek. Další možností je přidat k ropným plastům látku, která urychlí jejich rozklad tím, že po určité době „rozpojí“ dlouhé řetězce uhlíkových polymerů. Zbytek už bez problémů „sežerou“ půdní živočichové a bakterie. Takový biodegradabilní polyetylen už vědci umějí přesně „načasovat“, aby se podle potřeby rozpadl do několika měsíců až let. Problém je ale v tom, že je mnohem dražší než klasický igelit.

JSOU PROSTĚ VŠUDE

Jak jsme na tom v Evropě? Unie ročně vyprodukuje 1,3 miliardy tun odpadků. 49 % putuje na skládky, 18 % se spaluje a jen 27 % je recyklováno. Odpad třídí 69 % Čechů. Každý z nás ročně „vyrobí“ 250 kilogramů odpadu, z něhož asi 13 % tvoří plasty. Za celý život jich tak vyhodíme asi 2300 kilogramů. To jsou oficiální čísla. Co se ale ve skutečnosti stane s odpadem, který pracně třídíme a nosíme do barevných kontejnerů a sběrných dvorů?

Máte flísovou bundu? Pak vás v zimě hřeje asi 50 vyhozených PET láhví. „Dutá vlákna“ z recyklovaného PETu se používají i k výrobě spacáků.

UTOPÍME SE VE VLASTNÍM SVINSTVU?

Odborníci varují, že v roce 2020 bude jen samotná Čína

produkovat každý rok stejné množství odpadu, jaké v roce 1997 vytvořil celý svět… Bojíte se, že tak časem všichni dopadneme stejně jako v Karáčí? Že se prostě utopíme v tom, co každé ráno vynášíme do popelnice?

Listopad 2007

Upravit tuto stránku (máte oprávnění)

Upravit tuto stránku (máte-li oprávnění) | Nahlásit spam

Dokumenty Google – práce s textem, prezentace a tabulky na webu

Petr - práce s textem II.

TSUNAMI ODPADKŮ - článek z časopisu Koktejl, listopad 2007 (zkráceno)

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

TSUNAMI ODPADKŮ

Text a foto František Petrák

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

PLASTOVÁ POHROMA

Asi nejhorší součástí odpadu jsou plasty. Syntetické ropné polymery s dlouhými a pevnými chemickými řetězci příroda neumí rozložit. Bakterie si na nich vylámou zuby – igelitový pytlík podle vědců beze změny přežije asi 500 let, PET láhev se rozpadne až za tisíc let.

Igelitových a mikrotenových tašek a sáčků se na celém světě každoročně vyrobí 900 miliard – 150 kusů na každého člověka na zemi. Rozvojové země jsou jimi doslova zaplaveny. Dáte si v Číně rýži s masem? Pouliční prodavač vám oběd nasype do pytlíku. Dostali jste v Laosu žízeň? Limonádu vám ze skleněné láhve přelijí do sáčku s ledem a přidají plastové brčko. V ulicích přitom chybějí nejen koše, ale i jakýkoli organizovaný systém likvidace odpadu.

Jakmile zafouká vítr, zvednou se ze země vířící sloupy igelitu. Odhozené tašky a sáčky za monzunových dešťů ucpávají kanály a stoky, což způsobuje katastrofální záplavy. Největší nebezpečí ale igelit představuje pro mořské živočichy. Vznáší se ve vodě, takže delfínům a želvám připomíná jejich oblíbenou lahůdku – medúzy. Ucpe jim střeva nebo je pomalu otráví. Podle studie Green­peace tak každoročně zahyne víc než milion mořských živočichů. Holandský biolog Jan van Franeker zkoumal obsahy žaludků uhynulých buřňáků ledních z osmi zemí kolem Severního moře. V 95 % z nich našel zbytky igelitu, a to až o hmotnosti 20 gramů, což při přepočtu na lidský žaludek odpovídá dvěma kilogramům. V žaludku jednoho mrtvého plejtváka obrovského bylo objeveno 800 kilogramů igelitu.

Co se dá s plastovou pohromou dělat? Slibným řešením se zdají být tzv. biodegradabilní plasty, které se po určité době rozloží samy. Místo z ropy se vyrábějí z chemicky modifikovaného škrobu, celulózy, kolagenu a dalších přírodních látek. Další možností je přidat k ropným plastům látku, která urychlí jejich rozklad tím, že po určité době „rozpojí“ dlouhé řetězce uhlíkových polymerů. Zbytek už bez problémů „sežerou“ půdní živočichové a bakterie. Takový biodegradabilní polyetylen už vědci umějí přesně „načasovat“, aby se podle potřeby rozpadl do několika měsíců až let. Problém je ale v tom, že je mnohem dražší než klasický igelit

JSOU PROSTĚ VŠUDE!

Jak jsme na tom v Evropě? Unie ročně vyprodukuje 1,3 miliardy tun odpadků. 49 % putuje na skládky, 18 % se spaluje a jen 27 % je recyklováno. Odpad třídí 69 % Čechů. Každý z nás ročně „vyrobí“ 250 kilogramů odpadu, z něhož asi 13 % tvoří plasty. Za celý život jich tak vyhodíme asi 2300 kilogramů. To jsou oficiální čísla. Co se ale ve skutečnosti stane s odpadem, který pracně třídíme a nosíme do barevných kontejnerů a sběrných dvorů?

Máte flísovou bundu? Pak vás v zimě hřeje asi 50 vyhozených PET láhví. „Dutá vlákna“ z recyklovaného PETu se používají i k výrobě spacáků.

UTOPÍME SE VE VLASTNÍM SVINSTVU?

Odborníci varují, že v roce 2020 bude jen samotná Čína produkovat každý rok stejné množství odpadu, jaké v roce 1997 vytvořil celý svět… Bojíte se, že tak časem všichni dopadneme stejně jako v Karáčí? Že se prostě utopíme v tom, co každé ráno vynášíme do popelnice?

Listopad 2007

Upravit tuto stránku (máte oprávnění)

Upravit tuto stránku (máte-li oprávnění) | Nahlásit spam

Dokumenty Google – práce s textem, prezentace a tabulky na webu

Ondra H. - práce s textem II.

TSUNAMI ODPADKŮ - článek z časopisu Koktejl, listopad 2007 (zkráceno)

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

TSUNAMI ODPADKŮ

Text a foto František Petrák

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

PLASTOVÁ POHROMa

Asi nejhorší součástí odpadu jsou plasty. Syntetické ropné polymery s dlouhými a pevnými chemickými řetězci příroda neumí rozložit. Bakterie si na nich vylámou zuby – igelitový pytlík podle vědců beze změny přežije asi 500 let, PET láhev se rozpadne až za tisíc let.

Igelitových a mikrotenových tašek a sáčků se na celém světě každoročně vyrobí 900 miliard – 150 kusů na každého člověka na zemi. Rozvojové země jsou jimi doslova zaplaveny. Dáte si v Číně rýži s masem? Pouliční prodavač vám oběd nasype do pytlíku. Dostali jste v Laosu žízeň? Limonádu vám ze skleněné láhve přelijí do sáčku s ledem a přidají plastové brčko. V ulicích přitom chybějí nejen koše, ale i jakýkoli organizovaný systém likvidace odpadu.

Jakmile zafouká vítr, zvednou se ze země vířící sloupy igelitu. Odhozené tašky a sáčky za monzunových dešťů ucpávají kanály a stoky, což způsobuje katastrofální záplavy. Největší nebezpečí ale igelit představuje pro mořské živočichy. Vznáší se ve vodě, takže delfínům a želvám připomíná jejich oblíbenou lahůdku – medúzy. Ucpe jim střeva nebo je pomalu otráví. Podle studie Green­peace tak každoročně zahyne víc než milion mořských živočichů. Holandský biolog Jan van Franeker zkoumal obsahy žaludků uhynulých buřňáků ledních z osmi zemí kolem Severního moře. V 95 % z nich našel zbytky igelitu, a to až o hmotnosti 20 gramů, což při přepočtu na lidský žaludek odpovídá dvěma kilogramům. V žaludku jednoho mrtvého plejtváka obrovského bylo objeveno 800 kilogramů igelitu.

JSOU PROSTĚ VŠUDE!

Jak jsme na tom v Evropě? # V Evropě má být do roku 2010 k dispozici neomezený zdroj internetových adres ročně vyprodukuje 1,3 Recyklace 49 % putuje na skládky, 18 % se spaluje a jen 27 % je recyklováno. Odpad třídí 69 % Čechů. Každý z nás ročně „vyrobí“ 250 kilogramů odpadu, z něhož asi 13 % tvoří plasty. Za celý život jich tak vyhodíme asi 2300 kilogramů. To jsou oficiální čísla. Co se ale ve skutečnosti stane s odpadem, který pracně třídíme a nosíme do barevných kontejnerů a sběrných dvorů?

Máte
flísovou bundu? Pak vás v zimě hřeje asi 50 vyhozených PET láhví. „Dutá vlákna“ z recyklovaného PETu se používají i k výrobě spacáků.

UTOPÍME SE VE VLASTNÍM SVINSTVU?

Odborníci varují, že v roce 2020 bude jen samotná Čína produkovat každý rok stejné množství odpadu, jaké v roce 1997 vytvořil celý svět… Bojíte se, že tak časem všichni dopadneme stejně jako v Karáčí? Že se prostě utopíme v tom, co každé ráno vynášíme do popelnice?

listopad
2007

Upravit tuto stránku (máte oprávnění)

Upravit tuto stránku (máte-li oprávnění) | Nahlásit spam

Dokumenty Google – práce s textem, prezentace a tabulky na webu

Valerie - práce s textem II.

TSUNAMI ODPADKŮ - článek z časopisu Koktejl, listopad 2007 (zkráceno)

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

TSUNAMI ODPADKŮ

Text a foto František Petrák

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

PLASTOVÁ POHROMA

Asi nejhorší součástí odpadu jsou plasty. Syntetické ropné polymery s dlouhými a pevnými chemickými řetězci příroda neumí rozložit. Bakterie si na nich vylámou zuby – igelitový pytlík podle vědců beze změny přežije asi 500 let, PET láhev se rozpadne až za tisíc let.

Igelitových a mikrotenových tašek a sáčků se na celém světě každoročně vyrobí 900 miliard – 150 kusů na každého člověka na zemi. Rozvojové země jsou jimi doslova zaplaveny. Dáte si v Číně rýži s masem? Pouliční prodavač vám oběd nasype do pytlíku. Dostali jste v Laosu žízeň? Limonádu vám ze skleněné láhve přelijí do sáčku s ledem a přidají plastové brčko. V ulicích přitom chybějí nejen koše, ale i jakýkoli organizovaný systém likvidace odpadu.

Jakmile zafouká vítr, zvednou se ze země vířící sloupy igelitu. Odhozené tašky a sáčky za monzunových dešťů ucpávají kanály a stoky, což způsobuje katastrofální záplavy. Největší nebezpečí ale igelit představuje pro mořské živočichy. Vznáší se ve vodě, takže delfínům a želvám připomíná jejich oblíbenou lahůdku – medúzy. Ucpe jim střeva nebo je pomalu otráví. Podle studie Green­peace tak každoročně zahyne víc než milion mořských živočichů. Holandský biolog Jan van Franeker zkoumal obsahy žaludků uhynulých buřňáků ledních z osmi zemí kolem Severního moře. V 95 % z nich našel zbytky igelitu, a to až o hmotnosti 20 gramů, což při přepočtu na lidský žaludek odpovídá dvěma kilogramům. V žaludku jednoho mrtvého plejtváka obrovského bylo objeveno 800 kilogramů igelitu.

Co se dá s plastovou pohromou dělat? Slibným řešením se zdají být tzv. biodegradabilní plasty, které se po určité době rozloží samy. Místo z ropy se vyrábějí z chemicky modifikovaného škrobu, celulózy, kolagenu a dalších přírodních látek. Další možností je přidat k ropným plastům látku, která urychlí jejich rozklad tím, že po určité době „rozpojí“ dlouhé řetězce uhlíkových polymerů. Zbytek už bez problémů „sežerou“ půdní živočichové a bakterie. Takový biodegradabilní polyetylen už vědci umějí přesně „načasovat“, aby se podle potřeby rozpadl do několika měsíců až let. Problém je ale v tom, že je mnohem dražší než klasický igelit.

JSOU PROSTĚ VŠUDE!

Jak jsme na tom v Evropě? Unie ročně vyprodukuje 1,3 miliardy tun odpadků. 49 % putuje na skládky, 18 % se spaluje a jen 27 % je recyklováno. Odpad třídí 69 % Čechů. Každý z nás ročně „vyrobí“ 250 kilogramů odpadu, z něhož asi 13 % tvoří plasty. Za celý život jich tak vyhodíme asi 2300 kilogramů. To jsou oficiální čísla. Co se ale ve skutečnosti stane s odpadem, který pracně třídíme a nosíme do barevných kontejnerů a sběrných dvorů?

Máte flísovou bundu? Pak vás v zimě hřeje asi 50 vyhozených PET láhví. „Dutá vlákna“ z recyklovaného PETu se používají i k výrobě spacáků.

UTOPÍME SE VE VLASTNÍM SVINSTVU?

Odborníci varují, že v roce 2020 bude jen samotná Čína produkovat každý rok stejné množství odpadu, jaké v roce 1997 vytvořil celý svět… Bojíte se, že tak časem všichni dopadneme stejně jako v Karáčí? Že se prostě utopíme v tom, co každé ráno vynášíme do popelnice?

Listopad 2007

Upravit tuto stránku (máte oprávnění)

Upravit tuto stránku (máte-li oprávnění) | Nahlásit spam

Dokumenty Google – práce s textem, prezentace a tabulky na webu

Lukáš - práce s textem II.

TSUNAMI ODPADKŮ - článek z časopisu Koktejl, listopad 2007 (zkráceno)

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

TSUNAMI ODPADKŮ

Text a foto František Petrák

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

PLASTOVÁ POHROMA

Asi nejhorší součástí odpadu jsou plasty. Syntetické ropné polymery s dlouhými a pevnými chemickými řetězci příroda neumí rozložit. Bakterie si na nich vylámou zuby – igelitový pytlík podle vědců beze změny přežije asi 500 let, PET láhev se rozpadne až za tisíc let.

Igelitových a mikrotenových tašek a sáčků se na celém světě každoročně vyrobí 900 miliard – 150 kusů na každého člověka na zemi. Rozvojové země jsou jimi doslova zaplaveny. Dáte si v Číně rýži s masem? Pouliční prodavač vám oběd nasype do pytlíku. Dostali jste v Laosu žízeň? Limonádu vám ze skleněné láhve přelijí do sáčku s ledem a přidají plastové brčko. V ulicích přitom chybějí nejen koše, ale i jakýkoli organizovaný systém likvidace odpadu.

Jakmile zafouká vítr, zvednou se ze země vířící sloupy igelitu. Odhozené tašky a sáčky za monzunových dešťů ucpávají kanály a stoky, což způsobuje katastrofální záplavy. Největší nebezpečí ale igelit představuje pro mořské živočichy. Vznáší se ve vodě, takže delfínům a želvám připomíná jejich oblíbenou lahůdku – medůzi

. Ucpe jim střeva nebo je pomalu otráví. Podle studie Green­peace tak každoročně zahyne víc než milion mořských živočichů. Holandský biolog Jan van Franeker zkoumal obsahy žaludků uhynulých buřňáků ledních z osmi zemí kolem Severního moře. V 95 % z nich našel zbytky igelitu, a to až o hmotnosti 20 gramů, což při přepočtu na lidský žaludek odpovídá dvěma kilogramům. V žaludku jednoho mrtvého plejtváka obrovského bylo objeveno 800 kilogramů igelitu.

Co se dá s plastovou pohromou dělat? Slibným řešením se zdají být tzv. biodegradabilní plasty, které se po určité době rozloží samy. Místo z ropy se vyrábějí z chemicky modifikovaného škrobu, celulózy, kolagenu a dalších přírodních látek.Další možností je přidat k ropným plastům látku, která urychlí jejich rozklad tím, že po určité době „rozpojí“ dlouhé řetězce uhlíkových polymerů. Zbytek už bez problémů „sežerou“ půdní živočichové a bakterie. Takový biodegradabilní polyetylen už vědci umějí přesně „načasovat“, aby se podle potřeby rozpadl do několika měsíců až let. Problém je ale v tom, že je mnohem dražší než klasický igelit.

JSOU PROSTĚ VŠUDE!

Jak jsme na tom v Evropě? Unie ročně vyprodukuje 1,3 miliardy tun odpadků. 49 % putuje na skládky, 18 % se spaluje a jen 27 % je recyklováno. Odpad třídí 69 % Čechů. Každý z nás ročně „vyrobí“ 250 kilogramů odpadu, z něhož asi 13 % tvoří plasty. Za celý život jich tak vyhodíme asi 2300 kilogramů. To jsou oficiální čísla. Co se ale ve skutečnosti stane s odpadem, který pracně třídíme a nosíme do barevných kontejnerů a sběrných dvorů?

Máte flísovou bundu? Pak vás v zimě hřeje asi 50 vyhozených PET láhví. „Dutá vlákna“ z recyklovaného PETu se používají i k výrobě spacáků.

UTOPÍME SE VE VLASTNÍM SVINSTVU?

Odborníci varují, že v roce 2020 bude jen samotná Čína

produkovat každý rok stejné množství odpadu, jaké v roce 1997 vytvořil celý svět…

Bojíte se, že tak časem všichni dopadneme stejně jako v Karáčí? Že se prostě utopíme v tom, co každé ráno vynášíme do popelnice?

Listopad 2007

Upravit tuto stránku (máte oprávnění)

Upravit tuto stránku (máte-li oprávnění) | Nahlásit spam

Dokumenty Google – práce s textem, prezentace a tabulky na webu

Honza - práce s textem II.

TSUNAMI ODPADKŮ - článek z časopisu Koktejl, listopad 2007 (zkráceno)

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

TSUNAMI ODPADKŮ

Text a foto František Petrák

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

PLASTOVÁ POHROMA

Asi nejhorší součástí odpadu jsou plasty. Syntetické ropné polymery s dlouhými a pevnými chemickými řetězci příroda neumí rozložit. Bakterie si na nich vylámou zuby – igelitový pytlík podle vědců beze změny přežije asi 500 let, PET láhev se rozpadne až za tisíc let.

Igelitových a mikrotenových tašek a sáčků se na celém světě každoročně vyrobí 900 miliard – 150 kusů na každého člověka na zemi. Rozvojové země jsou jimi doslova zaplaveny. Dáte si v Číně rýži s masem? Pouliční prodavač vám oběd nasype do pytlíku. Dostali jste v Laosu žízeň? Limonádu vám ze skleněné láhve přelijí do sáčku s ledem a přidají plastové brčko. V ulicích přitom chybějí nejen koše, ale i jakýkoli organizovaný systém likvidace odpadu.

Jakmile zafouká vítr, zvednou se ze země vířící sloupy igelitu. Odhozené tašky a sáčky za monzunových dešťů ucpávají kanály a stoky, což způsobuje katastrofální záplavy. Největší nebezpečí ale igelit představuje pro mořské živočichy. Vznáší se ve vodě, takže delfínům a želvám připomíná jejich oblíbenou lahůdku – medúzy. Ucpe jim střeva nebo je pomalu otráví. Podle studie Green­peace tak každoročně zahyne víc než milion mořských živočichů. Holandský biolog Jan van Franeker zkoumal obsahy žaludků uhynulých buřňáků ledních z osmi zemí kolem Severního moře. V 95 % z nich našel zbytky igelitu, a to až o hmotnosti 20 gramů, což při přepočtu na lidský žaludek odpovídá dvěma kilogramům. V žaludku jednoho mrtvého plejtváka obrovského bylo objeveno 800 kilogramů igelitu.

Co se dá s plastovou pohromou dělat? Slibným řešením se zdají být tzv. biodegradabilní plasty, které se po určité době rozloží samy. Místo z ropy se vyrábějí z chemicky modifikovaného škrobu, celulózy, kolagenu a dalších přírodních látek. Další možností je přidat k ropným plastům látku, která urychlí jejich rozklad tím, že po určité době „rozpojí“ dlouhé řetězce uhlíkových polymerů. Zbytek už bez problémů „sežerou“ půdní živočichové a bakterie. Takový biodegradabilní polyetylen už vědci umějí přesně „načasovat“, aby se podle potřeby rozpadl do několika měsíců až let. Problém je ale v tom, že je mnohem dražší než klasický igelit.

JSOU PROSTĚ VŠUDE!

Jak jsme na tom v Evropě? Unie ročně vyprodukuje 1,3 miliardy tun odpadků. 49 % putuje na skládky, 18 % se spaluje a jen 27 % je recyklováno. Odpad třídí 69 % Čechů. Každý z nás ročně „vyrobí“ 250 kilogramů odpadu, z něhož asi 13 % tvoří plasty. Za celý život jich tak vyhodíme asi 2300 kilogramů. To jsou oficiální čísla. Co se ale ve skutečnosti stane s odpadem, který pracně třídíme a nosíme do barevných kontejnerů a sběrných dvorů?

Máte flísovou bundu? Pak vás v zimě hřeje asi 50 vyhozených PET láhví. „Dutá vlákna“ z recyklovaného PETu se používají i k výrobě spacáků.

UTOPÍME SE VE VLASTNÍM SVINSTVU?

Odborníci varují, že v roce 2020 bude jen samotná Čína

produkovat každý rok stejné množství odpadu, jaké v roce 1997 vytvořil celý svět…

Bojíte se, že tak časem všichni dopadneme stejně jako v Karáčí? Že se prostě utopíme v tom, co každé ráno vynášíme do popelnice?

Listopad 2007

Upravit tuto stránku (máte oprávnění)

Upravit tuto stránku (máte-li oprávnění) | Nahlásit spam

Dokumenty Google – práce s textem, prezentace a tabulky na webu

Iva V. - práce s textem II.

TSUNAMI ODPADKŮ - článek z časopisu Koktejl, listopad 2007 (zkráceno)

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

TSUNAMI ODPADKŮ

Text a foto František Petrák

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

PLASTOVÁ POHROMA

Asi nejhorší součástí odpadu jsou plasty. Syntetické ropné polymery s dlouhými a pevnými chemickými řetězci příroda neumí rozložit. Bakterie si na nich vylámou zuby – igelitový pytlík podle vědců beze změny přežije asi 500 let, PET láhev se rozpadne až za tisíc let.

Igelitových a mikrotenových tašek a sáčků se na celém světě každoročně vyrobí 900 miliard – 150 kusů na každého člověka na zemi. Rozvojové země jsou jimi doslova zaplaveny. Dáte si v Číně rýži s masem? Pouliční prodavač vám oběd nasype do pytlíku. Dostali jste v Laosu žízeň? Limonádu vám ze skleněné láhve přelijí do sáčku s ledem a přidají plastové brčko. V ulicích přitom chybějí nejen koše, ale i jakýkoli organizovaný systém likvidace odpadu.

Jakmile zafouká vítr, zvednou se ze země vířící sloupy igelitu. Odhozené tašky a sáčky za monzunových dešťů ucpávají kanály a stoky, což způsobuje katastrofální záplavy. Největší nebezpečí ale igelit představuje pro mořské živočichy. Vznáší se ve vodě, takže delfínům a želvám připomíná jejich oblíbenou lahůdku – medúzy. Ucpe jim střeva nebo je pomalu otráví. Podle studie Green­peace tak každoročně zahyne víc než milion mořských živočichů. Holandský biolog Jan van Franeker zkoumal obsahy žaludků uhynulých buřňáků ledních z osmi zemí kolem Severního moře. V 95 % z nich našel zbytky igelitu, a to až o hmotnosti 20 gramů, což při přepočtu na lidský žaludek odpovídá dvěma kilogramům. V žaludku jednoho mrtvého plejtváka obrovského bylo objeveno 800 kilogramů igelitu.

Co se dá s plastovou pohromou dělat? Slibným řešením se zdají být tzv. biodegradabilní plasty, které se po určité době rozloží samy. Místo z ropy se vyrábějí z chemicky modifikovaného škrobu, celulózy, kolagenu a dalších přírodních látek. Další možností je přidat k ropným plastům látku, která urychlí jejich rozklad tím, že po určité době „rozpojí“ dlouhé řetězce uhlíkových polymerů. Zbytek už bez problémů „sežerou“ půdní živočichové a bakterie. Takový biodegradabilní polyetylen už vědci umějí přesně „načasovat“, aby se podle potřeby rozpadl do několika měsíců až let. Problém je ale v tom, že je mnohem dražší než klasický igelit.

JSOU PROSTĚ VŠUDE!

Jak jsme na tom v Evropě? Unie ročně vyprodukuje 1,3 miliardy tun odpadků. 49 % putuje na skládky, 18 % se spaluje a jen 27 % je recyklováno. Odpad třídí 69 % Čechů. Každý z nás ročně „vyrobí“ 250 kilogramů odpadu, z něhož asi 13 % tvoří plasty. Za celý život jich tak vyhodíme asi 2300 kilogramů. To jsou oficiální čísla. Co se ale ve skutečnosti stane s odpadem, který pracně třídíme a nosíme do barevných kontejnerů a sběrných dvorů?

Máte flísovou bundu? Pak vás v zimě hřeje asi 50 vyhozených PET láhví. „Dutá vlákna“ z recyklovaného PETu se používají i k výrobě spacáků.

UTOPÍME SE VE VLASTNÍM SVINSTVU?

Odborníci varují, že v roce 2020 bude jen samotná Čína produkovat každý rok stejné množství odpadu, jaké v roce 1997 vytvořil celý svět… Bojíte se, že tak časem všichni dopadneme stejně jako v Karáčí? Že se prostě utopíme v tom, co každé ráno vynášíme do popelnice?

Listopad 2007

Upravit tuto stránku (máte oprávnění)

Upravit tuto stránku (máte-li oprávnění) | Nahlásit spam

Dokumenty Google – práce s textem, prezentace a tabulky na webu