Pes a bouda
čtvrtek 19. března 2009
Pes a bouda
Je na mě moc hodný tak jsem také hodný.
Jednoho krásného dne přišel k plotu takovíhle
zlý pes,přeskočil plot a boudu mi zničil.
R.pohádka
Byl jeden koníček jménem Běloušek všeho se tak
trochu bál.
Ale zvířat moc né.
Měl hrozný hlad a tak
se vydal k jabloni.
Po dlouhé cestě
konečně dorazil k jabloni.
tak se najedl šel dál po cestě.
Na cestě našel krásné kotě
jménem Micka.
Byla velmi krásná ale neměla
domov jako náš Běloušek.
Tak šli spolu dál po cestě.
Už byl večer a tak se rozhodly že si pů-
jdou lehnout pod nejbliší strom.
Jenom že u nejblišího stromu byl domek.Říkali si co budou dělat?
Tak šli rači dál.
Potkaly veverku.
Říkala že jse menuje Skákačka
protože ráda skákala.
Ta už měla domov a
tak se s ní dohodly.
Jestli by u ní mohlůy bydlet.Skákačka
řekla že ano.A žili spolu až do smrti.
středa 11. března 2009
Adolf Hitler narodil se 20.dubna 1889...
Adolf Hitler
Souček Jakub
Adolf Hitler patří k nejrozporoplnější postavám světových dějin
minulého století. Hitler se jeví jako politik, jehož myšlení a jednání
bylo v zásadě racionální, avšak můžeme u něj najít také prvky
iracionality, kdy spíše spoléhal na svůj instinkt, který se však někdy
ukázal jako mylný. Miliony lidí ho slavili, vyvolával v nich naději a
sny, pokládali ho za ztělesnění Boha.
Jeho politické působení vyvolalo Drouhou světovou válku.
Byl inspirátorem a hlavním organizátorem masového vyvražďování
obyvatelstva a vojenských zajatců v okupovaných zemích, hlavně v
Sovětském svazu. Za nepřítele Německa považoval Židy, Romy, Slovany, homosexuály,neslyšící
zdravotně postižené a také své politické oponenty. Byl zodpovědný za
hmotné a morální zničení Německa na konci druhé světové války.
pluku, za svou píli byl odměněn jmenováním do tiskové a informační
kanceláře politického oddělení oblastního velitelství.
Občas se spekuluje, že Hitler měl české předky, nebo dokonce že se v Čechách narodil. Vzhledem k tomu, že Čechy byly součástí Rakousko-Uherska, se možnost, že by měl české předky, nedá vyloučit. Jisté ale je, že se v Čechách nenarodil.
V jisté fázi se Hitler dopustil zásadní strategické
chyby ve vedení války. Vzhledem k odklonu Itálie, vítěznému postupu
Ruska a očividným britsko-americkým přípravám na operaci přes kanál La
Manche měl tedy soustřeďovat a budovat mocnou německou armádu jako
centrální zálohu, neboť jen tak by mohl využít nejen vojsk, ale i
výhodného postavení, které zaujímal, včetně vnitřních linií a
znamenitých komunikací. Hitler vlastně upředl pavučinu a na pavouka
zapomněl. Pokoušel se udržet všechno, co získal. Značné síly marnil na
Balkáně a v Itálii, ač mu muselo být jasné, že z hlediska hlavního
tažení žádnou významnou roli sehrát nemohou.
30.dubna 1945 otrávil Evu Braunovou a poté se sám zastřelil.
Jejich těla byla poté spálená.
www.wikipedie.cz
Dějiny raně novověké Francie jsou obd...
Francie
Dějiny raně novověké Francie jsou období francouzských dějin mezi lety 1492 až 1789, tedy období začínající příchodem renesance do Francie a končící Velkou francouzskou revolucí. Během tohoto období se Francie postupně proměnila z feudálního státu středověko typu ve vysoce centralizovanou monarchii s mocnou absolutistickou vládou soustředěnou v rukou krále, opírajícího se o mohutný úřednický aparát, silné vojsko a církev.
Obsah[skrýt] |
[editovat] Na počátku novověku
Ze stoleté války vyšla Francie jako vítěz a do novověku tak vstoupila jako velmoc. V této době se začalo posílovat postavení panovníka a upevnilo se státní zřízení. Feudální režim ve Francii začala pozvolna nahrazovat centralizovaná vláda soustředící se kolem absolutisticky vládnoucího dvora.
[editovat] Italské války a habsburské nebezpečí
Celé první polovině 16. století dominují války o Itálii. Tyto války byly vyvolané sporem o nástupnictví v království Neapolském a vévodství Milánském, Francie tu válčila zejména se Španělskem, ale i se samotnými italskými městy. Francie měla o posílení moci v Itálii zájem z několika důvodů; předně italská města byla velice bohatá a kulturně vyspělá, navíc jejich získání by umožnilo postavit se rozpínavosti Španělska a Habsburků. Neapol i Milán Francozi několikrát získali a několikrát zase ztratili. Po 60 letech vyčerpávajících válek se nakonec roku 1559 mírem v Cateau-Cambrésis jakýchkoliv snah o ovládnutí Itálie vzdali (království Neapolské získali španělští Habsburkové).
Právě Habsburkové se v 16. století stali pro Francii největším nepřítelem. V předchozích letech totiž nebývale vzrostla jejich moc; od roku 1437 prakticky bez přestání drželi císařskou korunu Svaté říše římské, roku 1477 navíc pronikli do západní Evropy a těsného sousedství Francie, když Maxmilián I. získal sňatkem s Marií Burgundskou nejen Burgundsko, ale taktéž Lucembursko a celé Nizozemí (tedy i území dnešní Belgie). Sňatkem Filipa I. Sličného Habsburského s Johanou Šílenou Kastilskou navíc Habsburkové získali Španělsko a jeho zámořské kolonie. Syn Filipa a Johany - Karel V. Habsburský - se tak stal zdaleka nejmocnějším monarchou Evropy 16. století. A Francie se octla v habsburském obležení - na francouzské severní a západní hranici ovládali Habsburkové Burgundsko, Nizozemí a Německo, na jihu Španělsko.
[editovat] Renesanční Francie a upevnění panovnické moci
Spolu s francouzskými zásahy v Itálii do Francie dorazila renesance. Ztělesnením rozkvětu a moci Francie v této době se stal král František I. (François Ier). Všichni životopisci Františka I. zdůrazňují, že podporoval umění, udržoval přepychový dvůr a posiloval moc krále. A přitom rozhodně nezapomínal na zahraniční politiku. Po celý život byl rivalem španělského krále a německého císaře Karla V., s nímž se utkal v četných válkách o Apeninský poloostrov a na němž získal zpět Burgundsko. Právě války o Itálii se Španělskem dominovaly celé jeho vládě. Humanisty byl František milován, do úst mu vložili slova: „Nevzdělaný král je korunovaný osel.“, opěvována byla jeho pěkná postava, hlas, výřečnost a šarm.
František neměl žádnou stálou rezidenci, místo toho brázdil spolu se svým kočujícím královstvím Francii. Ačkoliv byl tento typ řízení státu v tehdejší době obvyklý, ukazuje také na nedostatečnou funkci Paříže jako hlavního města. Jelikož však Františkův dvůr byl obrovský a přepychový (a v celé tehdejší Evropě neměl obdoby), a jeho neustálé stěhování se dosti prodražovalo, František započal se stavbou královských rezidencí; vznikly tak opěvované zámky na Loiře (Chambord, Chenonceau, Blois), zámek Fontainebleau a František také nechat několikrát přebudovat pařížský Louvre.
Na Františkově dvoře se plně rozvinula renesanční a manýristická kultura; působili tu básníci Pierre de Ronsard, Michel de Montaigne či François Rabelais, František sem pozve Leonarda da Vinci, Michelangela, Rafaela a Tiziana.
Za Františkovy vlády Verrazano a Jacques Cartier objevili pro Francii Kanadu; ve Francii se také začal rozvíjet obchod (v Lyonu je založena první burza).
Avšak ta obrovitá sláva Františkova dvora a namáhavé války v Itálii měly také svou odvrácenou stranu. Za Františkovy vlády se Francie nesmírně zadlužila, a tak rostly daně, ceny a nespokojenost lidu. A v té době do Francie pronikla reformace.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)